STARÉ STROJE na Blog.cz

Tento magnetofon mám rovněž. A i ve stejném provedení, jako na fotkách. Vyroben v roce 1971 - podle razítka na elytu, v. č. 1227657. Získal jsem jej před dvaceti lety, v původním provedení, jako vyřazenku z jazykové učebny jedné naší místní střední školy. Jedinými nedostatky byly vadné spoje: jeden u síťového spínače (pocínovaný, ale pouze pájecím očkem prostrčený vodič jedné ze žil síťové šňůry) a druhý u přívodu k filtračnímu elytu (korodovaná měď pod cínovou zálivkou)- snad nedbalostní následky  socialistického šturmování. Jinak O. K., téměř bez jakéhokoliv zásahu (dovolil jsem si pouze přidat improvizovaný stínicí plech ke vstupním zásuvkám - magič měl někdy sklony při záznamu zakmitávat), dokonce i s originálním klíčkem přepínače stop.
V textu mě zarazila jedna poznámka: použití předzesilovače AZZ941. Ten se u tohoto typu použít nedá. U B47 je to totiž jinak - signál ze stopy, jejíž tlačítko není stisknuto, je přiveden na dutinku č. 1 pětikolíkové zásuvky pro dálkové ovládání (šikmá šipka v obdélníku). Tato zásuvka je, mimo jiné, určena jako výstup spouštěcího signálu pro diaprojektor, je to ostatně uvedeno v textu. Signál v zásuvce je kmitočtově nekorigovaný a je odebírán hned z kolektoru jednoho ze vstupních tranzistorů. Aby byl signál na dutince 1 dostupný, musí být pravý potenciometr hlasitosti přepnut do polohy DIA. Přímý výstup nezapojené stopy, obvyklý u jiných čtyřstopých variant řady B4, tento typ nemá! Bylo by to zbytečné, magnetofon má oddělený snímací a záznamový zesilovač a signál z "modelové" - učitelské stopy lze hlasitě poslouchat během záznamu na druhou, "žákovskou" stopu. Daní za tuto výhodu je nemožnost příposlechu nahrávaného pořadu, snad jen přeslechem přes systém kombinované hlavy, pokud ovšem není na druhé stopě již něco nahráno.

[1]:
Zdendo, děkuji Vám za doplnění. Přiznám se, že jsem nezkoumal schéma v Bozděchovi do detailů a řídil se jen symbolem u vrchní prostřední zásuvky. Jinak můj kus má stínící plech u zásuvek už z výroby. Takže zřejmě to během výroby inovovali.

Ještě k tomu stínění - on tam samozřejmě jakýsi plech je, do pravého úhlu ostře ohnutý pozinkovaný plech u pravého unašeče. Já jsem ale přidal ještě jeden, z pocínovaného plechu ve tvaru hranatého U, který těsně přiléhá k zásuvkám radio-gramo a mikro a je zevnitř izolován prešpanovým papírem. Možná zbytečnost, ale před těmi lety to zabralo. Ona totiž celá řada B4x má jeden velký nedostatek - stínění signálových kablíků. Většina těchto strojů, se kterou jsem měl kdy co do činění, měla stínění hliníkové, uzemněné pouhým stykem pocínovaného drátu zapleteného do kabelové formy. Dříve nebo později to vždy začalo zlobit, zesilovač magnetofonu nepravidelně osciloval a až pohyb kabelů nebo jejich citlivé zmáčknutí načas pomohlo. Ale ani "měděnky" na tom nebyly o nic líp. U B4 - ANP221 jsem to kdysi vyřešil pospojováním a propojením konečků drátků, které byly zabaleny do hliníkové fólie, na kostru u té části kabelové formy, která vedla signál od hlav k přepínači snímání. B47 zatím nic takového nepotřebovala, asi proto, že její kabeláž je mnohem jednodušší.

[1]:Musím se omluvit za jednu drobnou, ale podstatnou chybu ve svém prvním komentu: na dutinku č. 1 přichází signál ze stopy, jejíž tlačítko JE STISKNUTO! Nějak jsem to popletl, ono to má i svou logiku, protože pravý knoflík hlasitosti s DIA polohou reguluje signál ze stopy, na kterou lze i nahrávat.

Pozoruhodným doplňkem Tesla B47 student je klíček k uzamčení učitelské stopy přístroje umístěn na panelu vedle přepínačů stop. To proto aby se student věnoval studiu a ne poslechu muziky. Akorát nechápu proč na aparátu určeném výhradně pro školní účely tedy k záznamu a poslechu řeči chybí rychlost 4.75 cm/s která pro tento účel plně vyhoví a navíc šetří se pásek. To samé platí o novějším B57 jakkoli ostatní této řady B5, B54 byly dvourychlostní.

[5]:Klíček blokoval učitelskou stopu proti smazání. U B47, stejně jako třeba u B4, se záznam zapíná jen jedním nezabezpečeným tlačítkem. Rychlost 9,53 cm.s-1 je univerzální, měly ji skoro všechny starší i novější komerční stroje. Školy bývaly vybaveny často pozoruhodnou směsicí postupně nakupovaných magnetofonů a národní podnik Komenium, který v tehdejším Československu vydával výukové pásky a diafony, se tomu musel zřejmě přizpůsobit. Situaci komplikovalo i to, že se leckde ve školách vyskytovaly i dvoustopé magnetofony - na pásek se v tomto případě nesměly nahrát stopy č. 2 a 3, hrály by pozpátku současně se "správnou" stopou (1 nebo 4).

Máte pravdu, řada Tesla B4 byla neobvyklá svým zapínáním záznamu (mazání) jediným tlačítkem REC (červené)
kdežto ostatních 95% magnetofonů světa vyžadovalo současný stisk REC+PLAY což bylo daleko bezpečnější. Před 35 lety jsem vlastnil a používal Tesla B400 a stávalo se omylem smazat cenný záznam když se náhodou sáhlo vedle.
Dvoustopé lampáče Tesla Sonet existovaly
v kabinetu jazyků některých škol ještě v roce 1982. Bylo ke škodě že projektanti konstruktéři výukového B47 nevložili do páskové dráhy třetí dvoustopou hlavu pro větší univerzálnost stroje a kompatibilitu nahrávek. Takové magnetofony podivné hybridy najdeme v poloprofi třídě Technics RS-1500, 1506.

Je zvláštní, že u levných variant B4x (B41, 42, 44, 45) je blokování záznamu vyřešeno - při nahrávání se musí stisknout obě tlačítka I< a I> současně. U sterea B46 to bylo tuším podobně, měla dvě tlačítka pro záznam a jedno zvláštní pro snímání. Pro monozáznam se nejprve jedno záznamové tlačítko jen přimáčklo a přidrželo v mezipoloze a druhé (každá stopa měla svoje) následně stisklo až dolů na doraz. Pro stereonahrávku se stiskla obě současně (nepamatuju si to už přesně, B46 jsem měl kdysi jen na jeden den vypůjčený). Zdá se, že konstruktéři to blokování vymysleli až dodatečně, výše jmenované typy přišly do výroby později.
Vůbec nejkomplikovanější obsluhou (vzhledem k tomu jak málo toho uměl) disponoval maďarský magnetofon MOM z poloviny padesátých let: pro přehrávání se u něj musely zmáčknout nejméně dvě klávesy současně (měl jich celkem deset!), pro záznam tři a pokud se měla zařadit nižší rychlost (9,53) potom ještě jedno navíc - brrr! Když jsem chodil na základku, jeden můj spolužák tento magič odkudsi získal. Tehdy se nám podařilo jenom nažhavit zesilovač, ale roztočit, to ani po delším laborování ne. Spolužák, asi mu došla trpělivost, magič zakrátko rozebral.

Máte pravdu oba. U B47 je klíčkem blokováno stisknutí tlačítka žluté stopy. U tohoto kusu klíček chybí a chybí i nějaká pružina u blokovací závory, takže jdou mačkat obě tlačítka. U B57 je to vyřešeno již lépe, je-li levá páka v poloze stopy 1-4, nejde bez odemknutí stisknout tlačítko záznamu. U B117 je to blokováno elektronicky- je třeba zasunout reprokonektor do zásuvky na panelu. Blokovaný záznam mají i přístroje B43 a B444, kde je třeba napřed stisknout "stop" a současně pak stisknout "rec". To samé bude i u B44 a B45, kde je stejná pravá tlačítková souprava.

Tesla B444 lux super měl navíc spec.tlačítko pro aktivaci záznamové automatiky takže vlastně tři. Ale váhal jsem jestli pro záznam hudby použít, magnetofon vybaven velkým přehledným ručkovým měřákem (už se nepamatuji jestli byl prosvětlen žárovkou, Tesla B4 ano, B400 ne) automatika měla své úskalí. Pro záznam řeči vyhovující.

[10]:
Ano, u B444 se automatika zapínala otočným knoflíkem vedle knoflíku úrovně záznamu spojeného se síťovým vypínačem. Měřič úrovně standardně prosvětlen nebyl, ale kdo chtěl, dodělal si to tam. Malá část série B400 měla stejný indikátor jako B4 a ten byl prosvětlen, standardně se ovšem montoval černý bez osvětlení.

Tesla B444 lux super byl jednoznačně nejlepší a nejhezčí, nejlépe vybavený mono cívkač který snesl srovnání s výrobky zvučných jmen v zahraniční, jakkoli spatřil světlo v roce 1969 kdy už v podobné třídě existovaly stereo.
Cívky max. Φ 150 mm se daly strávit jakože větší se u nás běžně neprodávaly tak leda soukromý dovoz nebo Tuzex pro majitele valut. Slabým místem byl pohonný motorek který by cívky Φ 180 mm možná neutáhl. Neměl držadlo k přenášení
ale byl to v podstatě stacionární kus nábytku. Následná řada Tesla B5 znamenala výrazný krok zpět, to přiznává většina pamětníků znalců.

[9]: Není tomu tak, i když je vzhled tlačítkové soustavy podobný. Magnetofony B44 a B45 jsou vlastně B41 a B42 v dřevěné skříni a záznam se u nich zapojuje současným stiskem tlačítek záznam a snímání, stejně jako u typů B41 a B42. U magnetofonu B43 musíte nejdříve stisknout na přepínači stop volbu záznam A,záznam B nebo záznam stereo nebo trikovou funkci, aby se záznamové tlačítko vůbec odjistilo. Pak musíte zaaretovat tlačítko Pauzy (Stop-tlačítko), aby se vám pásek předčasně nerozběhl, a teprve potom zmačknete záznamové tlačítko. To sice zůstane ve stlačené poloze, ale tlačítko, které ste předtím stiskli na přepínači stop vyskočí znovu nahoru jako poslední varování, že zapínáte záznam. Teprve jeho novým stlačením se rozsvítí příslušná červená kontrolka (při trikové nahrávce červená i fialová) a magnetofon je skutečně připraven k záznamu. Pak už jen naladíte záznamovou úroveň a odjištěním tlačítka Pauzy nahráváte. Funkci záznam zrušíte hlavním zastavovacím tlačítkem, čímž vyskočí nahoru jak záznamové tlačítko, tak tlačítko přepínače stop. Znovu zařadit funkci záznam je možné jenom výše popsaným způsobem. Docela krkolomné. No a u Luxů se opravdu musí zmačknout a podržet hlavní zastavovací tlačítko a pak zmačknout šedé tlačítko záznamu, které pak už zůstane ve stisknuté poloze. Podobné je to i u typu B46. Zrada je ovšem u typu B47 a to zejména tam, kde tlačítko snímání má stejnou značku, jako u typu B42, totiž šipku doprava, místo zde vyobrazeného typu s bílou šipkou od bílé čárky dolů, takové B47 také existují. Zatímco u B42 je třeba zmačknout tlačítka záznam a snímání současně, u B47 spustí záznam už samotné tlačítko záznam, stejně jako u typu B4 a B400! A přehmátnout se může každý, i nechtěně! U B4 nebo B400 by se toto řešení dalo omluvit tri-tlačítkem, ale proč je to i u B47? Jen tak pro upřesnění - u nás se ve škole používal B47 v zelené skříni se žlutými víky a bílými tlačítky (jen hlavní zastavovací tlačítko bylo černé) a tlačítko snímání mělo šipku doprava jako je to na B42. Magnetofon se používal při ruštině a byly hodiny, kdy se nepřestal točit, a do zásuvky pro vnější reproduktor byly připojeny dva externí reproduktory zavěšené na zdi pod stropem. Používal se ovšem jen pro snímání jako kterýkoliv konvenční přístroj.

[13]:
Omlouvám se. B44 ani 45 jsem nikdy v rukou neměl. Vím, že u B41 a 42 se musí stisknout obě tlačítka, myslel jsem, že u B44 a 45 to změnili. B43 jsem měl, tak vím, že to tam tak bylo, nechtělo se mi to rozepisovat Ještě jste zapomněl dodat, že pokud bylo stisknuté některé červené tlačítko, bylo blokováno tlačítko pro přehrávání. Na B444 jsem musel vyrovnat tu aretační závoru, protože původní majitel si zřejmě neuvědomil tu blokaci a záznamové tlačítko vůbec nedrželo. B47 v zelené skříni jsem viděl asi dvakrát na Aukru, těch moc nebude. A proč neudělali blokovaný záznam zde? Asi se počítalo s tím, že bude magnetofon obsluhován kdejakou osobou a chtěli to udělat co nejjednodušší.