Tesla B58 mono
Jedná se o stolní čtyřstopý dvourychlostní monofonní cívkový magnetofon, jež se v Československu vyráběl v 70 letech. Byl napájen ze střídavé sítě. Jednalo se o dalšího nástupce předchozího modelu Tesla B5. Rychlost posuvu pásku byla 4,76 cm/s a 9,53 cm/s. Kmitočtový rozsah při rychlosti 9,53 cm/s je 50 - 15000 Hz a při nižší rychlosti 4,76 cm/s je rozsah do 8000 Hz. Na magnetofon se vejdou cívky do velikosti průměru 18 cm. Magnetofon má vestavěný reproduktor. K magnetofonu je možné připojit gramofon, mikrofon, tuner nebo receiver a externí reproduktor. Ovládání funkcí posuvu a převíjení v obou směrech se provádí jednou pákou na pravé straně magnetofonu. Levá páka slouží k zapínání magnetofonu a měnění rychlostí. Nad ní se nachází otočný přepínač pro změnu stopy 1-4 (žlutá) nebo 3-2 (červená) nebo obě stopy paralelně. Mechanika je velice jednoduchá (tíhové spojky a minimum převodů) a neni proto nijak složté ji opravit. Zapnutí záznamu se provádí současným zmáčknutím tlačítka záznamu a zařazením posuvu vpřed. Úroveň záznamu je manuální nebo automatická. Ke správnému vybuzení na pásek slouží ručičkový indikátor na přední straně magnetofonu. Dále je možné korigovat výšky a hlasitost. Skříň i kryty magnetofonu jsou vyrobeny z plastu. Rozměry magnetofonu jsou 34 x 28,6 x 13 cm a hmotnost je něco kolem 6 kg.
Tesla B58 je vzhledově i mechanicky téměř shodná s typem B5, jen na ní byly upraveny další díly, které byly u typu B5 poruchové a byly změněny některé hodnoty elektronických součástek v zapojení magnetofonu. Vychytáním slabých míst se stala mechanika B58 velice stabilní a parametry mechaniky snadno seřiditelné. Hlavně proto, že na rozdíl od novějších mechanik používajících páskové brzdy se jednotlivé parametry seřizovaly postupně na více místech a navzájem se neovlivňovaly, takže co bylo jednou nadstaveno, bylo obvykle hotovo a nemuselo se k tomu po nadstavení něčeho jiného vracet. Jedná se o rázové spojky, které určovaly, při jakém napnutí pásku při převíjení a zabrždění po převíjení se unašeče protočí, tudíž maximální sílu, která může působit na pásek, potom o tíhovou spojku pravého unašeče, která určovala, jakou intenzitou je pásek při přehrávání a nahrávání navíjen a utahován a o tíhové spojky obecně, které určovaly, jakou intenzitou je odvíjený kotouč bržděn, aby v některých stavech pásek nedělal smyčky a potom o vlastní brzdy, které by měly zapůsobit ve stejném okamžiku, kdy se pohon převíjení nebo přehrávání odpojí, aby se cívky s páskem volně neprotáčely a zase nedělaly smyčky.
Hlavní rozdíl proti předchozím typům je doplnění magnetofonu o automatické řízení záznamové úrovně. To je uděláno poněkud netypicky a poměrně složitě ze 3 tranzistorů. Reakční doba na zvýšení vstupního signálu neboli nabíjecí konstanta je tohoto zapojení velice krátká cca desetina sekundy, vybíjecí konstanta neboli doba, za kterou se při neexistenci signálu začne zvyšovat zesílení je asi 20 sekund. Obdélnikové tlačítko záznamu na levé straně bylo rozděleno na dvě nestejně velká. Při zapnutí záznamu je možné buď zmáčknout to větší, potom magnetofon nahrává manuálně nebo obě a potom magnetofon nahrává automaticky. Během manuálního záznamu je možné domáčknout tlačítko automatiky a přejít na automatické nahrávání, opačně to už nejde.
K celkovému popisu řady B5 bych ještě doplnil popis trikového záznamu na těchto magnetofonech. Jedná se konkrétně o pětikolíkový konektor označený šipkou v obdélníčku. Na tomto konektoru je na dutinku 1 vyvedena přepínačem stop vždy opačná stopa univerzální hlavy než je přehrávaná nebo nahrávaná a na dutinku 5 je potom vyvedeno napájecí napětí o proudu 2 - 3 miliampéry. Při trikovém záznamu se signál ze stopy připojené ke konektoru zesílí pomocným snímacím zesilovačem a namixuje se k němu další signál podle potřeby. Namixovaný signál se potom zapojí do vstupního konektoru magnetofonu a nahraje běžným způsobem na druhou stopu. V podstatě je to amatérská náhrada mnohastopového studiového magnetofonu. Konektor se taky dal použít pro ovládání diaprojektoru Na jedné stopě byl nahrán běžný zvukový komentář k promítaným snímkům, ten se přehrával magnetofonem, na druhé stopě byly nahrány ovládací impulzy k diaprojektoru, ty se zesilovaly pomocným snímacím zesilovačem mimo magnetofon, takže jejich přeslech do zvukového komentáře byl minimální. Dále bych doplnil postup pro využívání takzvaného letmého záznamu. To je takový záznam na magnetofon, kdy se dá z přehrávání stopy magnetofonu přepnutím elektroniky za chodu, bez zastavení pásku přejít na záznam na tutéž stopu. Využití je při přepisu knih a podobné čtené dokumentace na audio. Předchozí nahraný text se přehrává , poslouchá a kontroluje, v pravý čas se přepne z přehrávání na záznam a okamžitě se čte a nahrává další text. U B58 je tlačítko nahrávání mechanicky blokováno západkou ovládanou plechovým táhlem z segmentu přítlačné kladky. Pokud je zapnuto přehrávání, je přítlačná kladka přitlačena k tónové hřídeli a plechové táhlo blokuje tlačítko nahrávání, takže nejde zmáčknout. Když se sundá plastový kryt hlav, je táhlo volně přístupné. Vymáčknutím táhla a zamáčknutím tlačítka nahrávání magnetofon okamžitě přejde bez zastavení pásku z přehrávání na nahrávání.
autorem článku je Radim Polášek
fotografii magnetofonu Tesla B58 poskytl Kryšpa
Pokud vás cokoliv zajímá k tomuto přístroji, napište na fórum: http://starestroje.blog.cz/1102/forum-magnetofony
johny | 20. dubna 2009 v 17:00
Zde hledá
na vzhled neni opravdu zadný rozdil.....