Příspěvek
od Petr.116 » úte 24. pro 2013 14:54:52
TheLastUnicorn píše:No když koukneš do schéma, tak je L-410 v podstatě stejnosměrně vázaný a na žádným vstupu vazební elyt nenajdeš. Jenom na výstupu phonoampu a ve ZV koncáku je osazen bipolár...to jsem vyměnil za svitek spíš kvůli lepšímu přenosu výšek. Ostatní elyty jsou jen ve zdrojích a ochranách. Především však kondy ve zdroji pro driver a phono měly ESR již příliš vysoko, i když kapacita byla OK. Mohl bych říct, že asi tak čtvrtina kondů již nebyla úplně košér, i když nebyly ani vysloveně KO. No ale...vzhledem k tomu, že poštovný jsem zaplatit musel a zbylé kondíky byly malé hodnoty za nízký ceny, nebylo efektivní nejdřív každý vypájet a proměřovat, naformovat a pak ho tam zase vracet. Jednodušší bylo vyházet to všechno ven a dát to tam nový.
Berme to tak, že už je to téměř veterán, navíc velmi povedený zesilovač (ve své třídě často hodnocen jako referenční) a jeho cena již dle mýho klesat nebude...teď už spíš naopak. A dělám si to pro sebe, tak proč bych těch pár kondů nevyměnil, že?

Dík za info

Upřímně přiznávám, že jsem se díky časovým dispozicím posledních dnů nestihl podívat analytickým pohledem do schéma L-410 (430), jinak bych se takhle blbě neptal

Bylo toho docela dost: zvýšené pracovní tempo v konci roku, aby se to mé starostrojní nakupovací šílenství trochu zaplatilo (ten důchod to fakt nezachránil, jak si myslí Libor

) ... čas zabrala i narychlo realizovaná cesta pro B795 do Wroclawi atd.
Cos tam nacpal za typy kondů ? Myslím výrobce ... Aby to mělo aspoň trochu kvalitu ... do takové mašiny bych fakt "kondíky" z GME

a podobných "zdrojů" necpal ...
Jinak ten postup bych jinak neřešil - hlavně pro sebe ...

Rychlejší a efektivnější je vše vyházet (navíc můžeš v případě potřeby štípat a separátně vytahat vývody ... starému PCB ta minimalizovaná teplotní zátěž krátkého pájení jen prospěje ...).
„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ - Jan Werich.