Magnetofon SONY TC-377

28. září 2010 v 18:29 | BalenoGLX | Cívkové magnetofony - typy

Cívkový magnetofon Sony TC-377

Mnohokrát jsem si říkal, že už si konečně dám s kotoučáky pokoj, nechám si nějaké 2-3 na stálo a nebudu to přád měnit. Nevím proč, ale nějak se mi to pořád nedaří a pořád mám potřebu nějaký prodat a opatřit si místo něj jiný. Je to taková ta touha vyzkoušet něco nového...možná ji někteří znáte. Prošlo mi rukama hodně magnetofonů, ale většinou jen z hlediska servisu. To si pak člověk sice omrkne mechaniku, elektroniku, celkový vzhled, řešení a nějaké ty změřené elektrické vlastnosti...ale nemá možnost si přístroj líp všimnout v provozu, docenit jeho kvality, nebo naopak vytknout nedostatky a porovnat třeba s jinou mašinou dané třídy. A tak pořád kupuju, zeservisuju, pohraju na tom a prodávám. Jedinou stálicí v mé sestavě se stal AKAI GX-620 a pokusným králíkem tentokrát SONY TC-377...

...je stolní čtvrtstopý cívkový magnetofon střední třídy v provedení "tape-deck" (tedy bez výkonových zesilovačů), vybaven 3 rychlostmi, 3 hlavami a jediným motorem. Přístroj pochází tak nějak z konce 70-tých let a vidět je to už na jeho základním vzhledu. Jako každý Japončík je designově velmi čistě proveden a sestaven ze solidních materiálů.

Všechno je vestavěno do skříně z překližky s imitací ušlechtilého dřeva. Zadní dekl je ze sololitu, přední panel je sešikmen a sestaven kombinací plastů a hliníku. Chassis magnetofonu je z robustního plechového výlisku, který nese veškerou mechaniku a elektroniku magnetofonu. Ovládání základních funkcí je vyloženě mechanické - play, ffd, rew - je ovládáno jednou otočnou pákou s dosti tuhým a tvrdým chodem i v porovnání s našimi tesláckými protějšky. Ovládání pauzy, přepínání rýchlostí - které mimochodem nelze přepínat při záznamu nebo reprodukci - a tlačítek záznamu má celkem přijatelný chod. Líbí se mi řešení krytu páskové dráhy, který lze jednoduše celý vysunout a získat tak velmi dobrý přístup k vodicím prvkům a hlavám. Magnetofon je na můj vkus za chodu dosti hlučný (hlavně po umístění do nějaké uzavřené poličky), kdy je dosti slyšet pohon setrvačníku pomocí mezikola vloženého mezi setrvačník a stupňovitou předlohu motoru.

Posouváním mezikola po jednotlivých stupních předlohy se taky mění rychlost posuvu. Setrvák je relativně masivní, těžký a je součástí páskové dráhy. Drážka v něm zabezpečuje pomocí řemínku přivíjení pravého unášeče při funkci "play" - systém jako v našich B5-kách. Součástí unášeče je samozřejmě mechanicky ovládaná třecí spojka, s velmi vtipně řešenou kalibrací přivíjecího tahu pomocí jediného šroubku. Celé řešení se jeví jako velmi spolehlivé. Zajímavostí je, že při výměne spomenutého řemínku je potřeba sundat celou páskovou dráhu...což sice pro zručného technika nebude činit problém, ale osobně preferuji jednodušší možnost výměny. Výrobce asi počítal s tím, že se tenhle řemínek nebude měnit často - je totiž velmi bytelný. A když už jsem u té páskové dráhy, nutno spomenout, že součástí páskové dráhy je tak nějak veškeré ovládání. To znamená, že po jejím vyndání nám zůstane skoro holé chassis s motorem, dvěma mezikoly a unášeči. J Odvíjecí unášeč je vybaven automatickou regulací tahu, pracujícím na čistě mechanickém principu přibržďování cívky pomocí plstěného polštáře. Snímaní tahu je provedeno tak, jako i u naší B7 pomocí páky s kolíkem před páskovou dráhou. V rámci vedení pásku je dráha vybavena jakýmsi vodícím prvkem, který není stacionární, ale otočný...asi nějaký "uklidňovač", výrobce se tím docela chlubí, ale není mi jasný proč a žádný zázraky to podle mě nedělá...určitě to teda nemá takový význam, jako kupř. "impedance roller" u velkých AKAIů, kde těžké kolo vyrovnává chyby v tahu. Rychlé převíjení obstarávají 2 mezikola s pryžovým obložením, z kterých je jedno poháněno přímo od motoru řemínkem - stejně bytelným, jako je i pohon přivíjecí spojky. Dlužno dodat, že převíjení je i přes jediný motor velmi rychlé a při konci odvíjené cívky má již člověk pocit, že se kotouče rozletí a vylítnou. J Brzdy jsou pákové, mechanicky ovládané, s dobrým účinkem. Součástí mechaniky je smozřejmě i čtyřmístné nulovatelné počitadlo, pohon kterého je odvozen z odvíjecí cívky pomocí dvou řemínků. Tím bychom asi mohli kapitolu "mechanika" uzavřít a přejít na elektrickou část...

Elektrické řešení není nic světaborného, celá elektronika je až komicky jednoduchá (vzhledem na tříhlavý přístroj, který se zvenčí tváří jako "něco víc") a osazena výhradně křemíkovými polovodiči. Vstupní zesilovač pro mikrofon je vybaven jakýmsi přepínačem "MIC ATT", který sníží v případě potřeby citlivost mikrofonního vstupu. Jelikož nejsem fonoamatér, nechám důležitost tohoto prvku k posouzení kompetentnějším. Krom mikrofonních vstupů (oazených konektory "jack 6,3") má magnetofon samozřejmě sdružený vstup/výstup DIN (u nás označovaný jako "RADIO") řešený klasickým pětikolíkem a pak samostatný linkový vstup a výstup osazený konektory RCA. Linkový výstup je navíc regulovatelný. Záznam se zapíná pomocí dvou tlačítek. Podle toho, které tlačítko stiskneme, podle toho je zvolena také stopa, na kterou budeme nahrávat. Tedy levé tlačítko zapne stopu "1-4", pravé tlačítko "3-2". Stisknutím obou tlačítek pak zvolíme záznam "stereo". Záznam je indikován kontrolkami nad přesvícenými ručkovými indikátory vybuzení. Za zmínku možná stojí nezávislá regulace úrovně záznamu z mikrofonních a linkových vstupů, což tím pádem umožňuje směšování vícero signálů. Regulátory jsou otočné, samostatné pro každý kanál. Magnetofon je taky vybaven přepínačem typu pásku. Možnost si zvolit polohu "normal" a "special" dle mýho odzkoušení odpovídá páskům "Fe-LH" a "FeCr". Přepínač mění korekci, zesílení a předmagnetizaci. Jak je netradičně řešeno spínání záznamu pomocí dvou tlačítek, stejně neobvyklý je přepínač příposlechu a odposlechu - tedy spíš opět dvojice přepínačů obsluhující samostatně levý a pravý kanál. Za určitých podmínek tím lze docílit nezávislou reprodukci stopy "1-4" a 3-2", ale klasický přepínač stop to nenahradí. Osobně se mi to nelíbí a nemožnost samostatně reprodukovat jednotlivé stopy jsem vytýkal už i AKAI GX-215D...stejná třída, stejná země původu, stejný problém. Není mi jasný, proč to Japonci dělali právě takhle. K vybavení samozřejmě patří i výstup na sluchátka, v tomhle provedení ovšem neregulovatelný a to je další výtka.

Jelikož nejsem jen uživatel, ale věnuju se i servisu, musím tak nějak alespoň z rychlíku zhodnotit mašinu i po téhle stránce. Magnetofon je robustní, z čeho vyplývá i jeho spolehlivost a skoro nezničitelnost. Někdo na tomhle blogu dal mechanice přívlastek "tankoidní", s čím 100-pro souhlasím. Jednou za deset let rozebrat, vyčistit, namazat, nahodit nové řemínky a jede se dalších deset let dál. Hlavy jsou v provedení "Ferrite&Ferrite", což je nějaký snoňácký patent pro velmi tvrdé hlavy, s čím opět souhlasím, protože opotřebovat je bude poměrně obtížné. J Elektronika se nastavuje snadno, k veškerému nastavení postačí měřicí pásek, NF generátor, stolní multimetr vybaven NF milivoltmetrem, ideálně s možností měřit přímo v dBm a osciloskop. Takovou netradiční záležitostí v dané třídě je možnost kmitočtové korekce pomocí trimru ve snímacím zesilovači. Přístroj pracuje s tokem 257nWb/m. Horší je to však již s přístupem k jednotlivým součástkám, protože celá elektronika je zakáblovaná a uložená tak, že bych konstruktéra vytahal za uši. K nastavovacím trimrům je celkem dobrý přístup, ale celý magnetofon musíte vyjmout ze skříně.

Zvukově jde o průměrnou záležitost, ve své třídě se to nijak nevymyká standardu, na rychlostech 9 a 19 to nahrává solidně, na slušný pásek typu LH bez slyšitelné ztráty horního spektra (na rychlosti 19 to však už nahrává víc výšek, než by mělo a taky na pásek leze víc, než je oznámená hodnota indikátorů). Rychlost 4 je použitelná maximálně pro záznam řeči, pro hudbu je to nepožitelné a v tomhle směru si lépe vede i naše B700 nebo ještě lépe kupř. Philips N4420. Je to však daň za jednoduchost celé záznamové a snímací cesty. O to asi bude elektronika spolehlivější.

Přístroj lze používat ve zvislé i vodorovné poloze, přičemž kvůli šikmé přední stěne je při vodorovném použití vhodné magnetofon vyjmout za skříně a uložit ho zpátky po otočení o 180 stupňů.

Co lze říct závěrem? Celkem dobrá strojovna, která neurazí vzhledem a ani zvukem a rozhodně bude patřit mezi ozdoby obývacího pokoje. Taky se nemusíte bát, že bude z vaší kapsy tahat peníze za servis a lze ho pořídit za celkem obstojný prachy. Kdybych vedle něj měl postavit nějaký náš magnetofon, tak asi B116. Zvukově a funkčně bych řekl, že snad i lepší než Sony. Taky však novější, s horším provedením exteriéru a rozhodně míň spolehlivý.

Přikládám taky nějaké parametry a pár fotek. Nefotil jsem interiér, mám ho čistý a zachovalý, ale nechtělo se mi při focení mašinu rozebírat. A pro ilustraci je na internetu fotek dost.

Video zde: http://www.youtube.com/watch?v=c8NdJaDtJlU

Tech. údaje:

čtvrtstopý, 2-kanálový stereo/mono.
Rychlosti posuvu: 19,05cm/s, 9,53cm/s a 4,76cm/s
Velikost cívek: do 18cm
Počet hlav: 3
Nastavitelný linkový výstup
Výstup na sluchátka : 8 Ohm
Celkový odstup rušivých napětí: 55dB s páskem "special", 52dB s páskem "normal"
Zkreslení 3.harmonickou: 1,2%
Kmitočtový rozsah v pásmu 6dB pro pásek normal:

20 - 25 000Hz při 19,05cm/s

30 - 17 000Hz při 9,53cm/s

30 - 9 000Hz při 4,76cm/s

Kolísání rychlosti (WRMS):

0,09% při 19,05cm/s

0,12% při 9,53cm/s

0,17% při 4,76cm/s
Rozměry: šířka 41,8cm, výška 40cm, hloubka 21cm
Váha 11,5kg
Napájení :AC 100V.110V,117V,125V,220V, 240V = 50/60Hz

autorem článku a fotografií je BalenoGLX