no, mezi B 56 a B 100 je tak 6 - 10 let a je to vidět hlavně v použitém elektronickém zapojení. Použití koncového tranzistoru jako mazacího oscilátoru je pozůstatek jednak z doby, kdy se používaly elektronky a kdy bylo podstatně levnější a spolehlivější používat méně elektronek a jejich charakteristiky přepínat přepínáním součástek než osadit více elektronek. A taky je to pozůstatek toho, že v době vzniku B 56 byl obyčejný dostatečně dobře funkční tranzistor u nás poměrně drahý, srovnatelný s cenou kvalitní elekronky.
Použité germaniové tranzistory se dělaly individuálně. Na každý tranzistor se vyřezal kousek krystalu, ten se opatřil vývody, popřípadě zrníčkem příměsi, která vyvářela potřebnou vodivost a potom se všechno spékalo v peci. Pokud byl průběh teploty v peci správný, příměs se správně protavila do krystalu germania a vytvořila správně silné vrstvy přechodu PN a tranzistor potom fungoval. Ale výtěžnost byla nejspíš malá. To byly třeba germaniové tranzistory řady 105 Nu XX nebo 156NUXX ( to značení si moc nepamatuji. ) Teprve později se zavedl dneska běžný hromadný systém výroby planárních tranzistorů, kdy se využilo toho, že z lázně roztaveného křemíku je možno řízenou rychlostí vytahování a chladnutí z malého zárodečného krystalu křemíku vytáhnout tyčku monokrystalu křemíku. A protože příměsi vytvářející vodivost P a vodivost N mají různou rychlost tuhnutí, dá se kombinací různých rychlostí vytahování a tuhnutí střídat vodivosti typu P a N tak, jak je potřeba. Hotovou tyčku křemíkového monokrystalu už potom stačí jen rozřezat na kousky obsahující vodivost NPN a PNP a připojit k nim vývody. Takhle se měly vyrábět křemíkové tranzistory řady KC147-9 a KC 507-9. Výroba se mohla zautomatizovat a stát se podstatně levnější. Ale stejně, tyto obyčejné křemíkové tranzistory Tesla řady KC stály v době kolem roku 1980 , kdy průměrná mzda byla okolo 2000 Kčs, 20 - 40 Kčs. Výkonový tranzistor KU608 nebo 607 stále tehdy 200 - 400 Kč. Proto tehdejší konstuktéři s tranzistory hodně šetřili.
Dneska je takové řešení přirozeně nesmyslné a díky těm přepínačům zbytečně citlivé a nestabilní.
Co se týká pouhé náhrady germaniových trandů za dnešní křemíkové, u signálových nevidím zvláštní problém. Možná bude třeba kvůli vyšším zesilovacím činitelům dnešních tranzistorů upravit odpor do bází, to ale nebude problém.
Problém vidím v náhradě koncového germaniového tranzistoru. Původně tam jsou komplementární trandy řady GC51X/52X. Bude tedy nutno kompletně zrekonstruovat i celý koncový zesilovač. Anebo ne, viz třeba
http://aukro.cz/gc510-gc520-parovane-ge ... 09757.html
Jinak pokud je mechanika B 56 v dobrém stavu, já si této mechaniky cením ještě víc než následujících mechanik B7, B9 a B 116. U mechaniky B5 je možné pro přetáčení dopředu i brzdění přesunovatelnou pružinou přesně nadstavit maximální sílu, kterou magnetofon působí na pásek, jako v poslední mechanice magnetofonů Tesla. Zatímco v těch novějších mechanikách nic takového není, hlavně při brzdění je tam síla působící na pásek určena hlavně kombinací materiálu na brzdicím pásku a materiálu unašeče, tudíž její nadstavení je možné jen ve velmi omezené míře. Na mechanice B5 je tak možné bez poškození používat a hlavně převíjet i mechanicky slabé pásky, třeba pásky s trojnásobnou hrací dobou (třeba Emgeton TP18LN na pásce 18) nebo hodně staré poloztrouchnivělé pásky s stářím sníženou pevností. Zatímco novější mechaniky tyto pásky natahují nebo rovnou přetrhnou. Respektive jsou stavěny na tehdy moderní pásky s dvojnásobnou hrací dobou a dostatečnou pevností. A taky sníženým uvolňováním nečistot.
Takže tam bych navrhnul, pokud se ten magnetofon má používat a netrvá se na původní verzi elektroniky, prostě tu elektroniku zrenovovat. Je spousta novějších vhodnějších zapojení, ať už pro novější magnetofony Tesla pro stejnou magnetofonou hlavu ANP 935, které by stačilo převzít úplně bez úprav anebo novější zapojení, kde by možná bylo třeba jen upravit detaily ve snímací a záznamé charakteristice, doplnit třeba dynamickou předmagnetizaci pro kvalitnější záznam atd.