Historie magnetofonu

[Petr.116]

HISTORIE MAGNETOFONU

Historie magnetofonu začíná roku 1878, kdy americký mechanik Oberlin Smith, inspirován návštěvou v Edisonových laboratořích, pojal myšlenku záznamu telefonních signálů ocelovým drátem. O rok později se Smith rozhodl publikovat tuto myšlenku v odborném časopise. Ta nebyla složitá: zvukové kmity se převedou na elektrické a těmi se zmagnetizuje pohybující se zvukové médium, které potom při přehrávání vytváří elektrické kmity o shodné frekvenci jako při nahrávání (ty se pak převedou na kmity zvukové). Složitější byla realizace . . .
Tento princip magnetického záznamu v roce 1898 znovu objevuje dánský vynálezce Valdemar Poulsen a v průběhu několika let vyrábí "zvukové záznamníky" na ocelový drát (nebo pásku). Získává patenty v Dánsku, Spojených Státech i jinde. Jeho zařízení, nazvané telegrafon, je navrženo k zaznamenání telefonních hovorů v době nepřítomnosti volaného. Magnetofon se tak zrodil z myšlenky telefonního záznamníku . . .

První velké předvádění Poulsenova telegrafonu se uskutečnilo v roce 1900 na Pařížské mezinárodní výstavě. Odborný tisk nešetřil chválou. O tři roky později začíná tyto přístroje vyrábět americká firma The American telegraphone Company. Začátkem 20. let německý vynálezce a podnikatel Kurt Stille upravuje telegrafon tak, aby se zvuk mohl zesílit elektronicky. Patentová práva pak prodává německým a anglickým společnostem. V roce 1925, spolu s dalším němcem Karlem Bauerem dávají na trh vylepšený telefonní záznamník, tzv. Dailygraph. Pozdější verze tohoto zařízení jsou již uzpůsobeny ke vkládání záznamového média v kazetě.

Koncem 20. let kupuje Stillovu licenci britská Ludwig Blattner Picture Corporation. Blattner se neúspěšně pokouší distribuovat filmy se synchronizovaným zvukem. Ve svých pozdějších přístrojích už pro záznam používá ocelový pásek. V roce 1931 prodává tento experimentální páskový přístroj britské BBC, ale ještě téhož roku bankrotuje. Mezitím obdrží Stillovu licenci také britská Marconi Wireless Telegraph Company , která společně s BBC vyrobí několik páskových přístrojů pro vysílání BBC na krátkých vlnách. Podobné přístroje se pak používaly i v dalších zemích.

V roce 1932 získává německá AEG patentní práva Fritze Pfleumera, který si už koncem 20. let nechal patentovat záznam zvuku na papír potažený magnetickou vrstvou z ocelového prášku. AEG spolupracuje s I. G. Farben, která experimentuje s páskem potaženým práškovitým železem. V roce 1935 předvedla AEG svůj vylepšený "magnetofon" nahrávkou Londýnského filharmonického orchestru.

V USA se však ještě po celou II. světovou válku prodávají téměř výhradně "drátové" přístroje (v letech 1939 až 1945 se jich prodalo kolem 1500). Američané a Britové "objevují" páskové magnetofony po dobytí zemí okupovaných Němci. Přístroje založené na magnetofonu se v USA objevují až v roce 1947, kdy se objevují také umělohmotné pásky. O rok později uvádí na trh svůj první profesionální magnetofon Ampex corporation a také SONY začíná pracovat na svém návrhu magnetofonu.

Od padesátých let jde vývoj rychle kupředu. V roce 1956 předvádí Ampex corporation první magnetofon na záznam černobílého televizního obrazu (od té doby se po řadu let slovo "ampex" stalo synonymem slova "televizní záznam"). V tomto roce také začíná výroba magnetofonů v Československu.

V 2. polovině 50. let neúspěšně představuje RCA-Victor stereofonní "kazetu", na rozdíl od "Compact Casette" (1962) holandské společnosti Phillips, které se brzy staly standardem a používají se dodnes. "Chromové" pásky se objevují v roce 1969 (DuPont, BASF), v roce 1978 představuje SONY první digitální magnetofony.

Článek je z: http://www.quido.cz/objevy/magnetofon.htm