Casette deck SONY TC-K511S

[Petr.116]

Tak DAT-ka je sice zajímavá věc, ale prakticky je to dneska vlastně už k ničemu. Kazeťák mám doma proto, abych si mohl nahrát kazety, když jedu do Německa pro auto, co má rádio s kazetofonem. Minule jsme byli pro pěkný bávo E34, co mělo kazeťák, tak se mi trochu slušně nahraný kazety náramně šikly. Na nic jinýho to nepoužívám, proto mi TC-K511S bohatě stačí. Kdybych chtěl kazeťák používat na domácí hraní (což nebudu), tak si koupím něco, jako AKAI GX-95 (a nemusí to být právě akai, cokoliv pořádnýho z vyšší třídy).
Pro mě už začíná být i ten kotoučák diskutabilní záležitostí, ale jelikož jsem na ně zatížen a víceméně se na ně specializuju, tak ho doma mám a mít budu. Kdyby kotoučák nebyla moje srdcovka, už to jde z domu. Poslední měsíc nebyl ani jeden z nich zapnutý. Většinou mám puštěný HTPC, v playlistu naházený kvanta muziky a přehrávání náhodným výběrem. Buď FLAC, nebo 320kbps.
Jednou za týden si najdu chvilku, kdy si otevřu láhev červenýho, položím na talíř duála nějakou desku a tu si poslechnu od začátku po konec a vychutnám...

Rekl bych, ze to ted delam stejne, jen si poslechnu trochu casteji vinyl... bezne mi tu pri praci na pozadi jede tuner (Oldies radio) a tu a tam zapnu NAS server QNAP, na kterem je kupa skvelych dat (taky Flac a jeste .mp4 hudebni videa ... to uz mene).
Posledne, jak mi kamos pujcil ty Judas Priest, to jsem si fakt uzil. Znovu a znovu zjistuju, ze je jen velice malo desek vcetne vinylu, kter se fakt daji s pozitkem poslouchat. Nejde o volbu zanru, ale o to, jak je deska sejmuta a nahrana. Tech nemehel, co si rikaji zvukari a zvukovi mistri, kteri dokazou tak dojebat perfektni kapelu, jsou spousty. Mark Knopfler urcite vi, co dela, kdyz ma zvukare kamarada. Je to videt na kazde jeho nahravce.
Cvakam to tu na tbl Samsung, protoze "uz" jdu spat a stroje uz jsou vypnute a ja jsem si jen na neco vzpomnel a tak jsem pustil placatej

[Dalibor]

Já vinyly poslouchal naposledy před pár lety, když jsem některé z nich digitalizoval, ale chystám se to napravit, Actidampa už mám
Jinak na poslech ve volných chvílích jsem si po delším výběru loni pořídil FIIO X3, k tomu Sennheiser (číslo si teď nevzpomenu) a jsem s tím spokojen.
"Objevil" jsem http://www.supraphonline.cz, kde jsem našel např.Kuře v hodinkách - za docela dobité LP jsem kdysi na burze dal 450Kčs (v 1988, třetina mé výplaty), a teď jsem si ho stáhnul za 199 ve FLAC i s bookletem, takže žádné procedury s digitalizací klasické desky atd, takže teď zvažuji jestli pro běžný poslech má cenu některé starší LP čistit a převádět, nebo si je za rozumný peníz stáhnout přímo ve FLAC.
Nemám pevné místo, kde bych se jednou za čas mohl pohodlně vyvalit a pustit si LP či pásek a nemuset to pak zase sklízet, takže pokud je pauza, tak sebou plácnu na gauč a používám FIIO. Určitě jsou audiofilštější zařízení a postupy, ale pořád lepší než to poslouchat na špunty a z mobilu
.

[Seiko]

... žádné procedury s digitalizací klasické desky atd, takže teď zvažuji jestli pro běžný poslech má cenu některé starší LP čistit a převádět, nebo si je za rozumný peníz stáhnout přímo ve FLAC.

Pokud je nějaký titul, který je pouze na vinylu, ke koupi jako flac (za rozumné peníze, což Supraphonline je), pak nemá cenu digitalizovat. Jednak se to lépe z desky neudělá, jednak to digitalizují z masterů (a nevypadá to na loudness-war, co jsem slyšel - myšleno vlastníma ušima). Jediné, na co si je třeba dát pozor - občas jim zaběhne do digitalizace šotek, a třeba skladba skončí, je ještě kousek následující skladby, a pak je následující skladba znovu celá. To mi nevadí, opravím doma (konkrétně se jednalo o anglické Planetárium od Neckáře). Za tu cenu, co chtějí, mi to přijde zatraceně lacinější, než digitalizovat, pak odstraňovat lupnutí, rozdělovat na skladby, atd..., aby ta digitalizace k něčemu vypadala. Obvykle mi to trvalo cca desetkrát až patnáckrát déle, než je stopáž daného titulu.

[Dalibor]

Za tu cenu, co chtějí, mi to přijde zatraceně lacinější, než digitalizovat, pak odstraňovat lupnutí, rozdělovat na skladby, atd..., aby ta digitalizace k něčemu vypadala. Obvykle mi to trvalo cca desetkrát až patnáckrát déle, než je stopáž daného titulu.

To je přesně ono, někdy s tím bylo docela práce a stávalo se, že jsem pak nějaký čas díky tomu všemu už ani neměl chuť si některé věci poslechnout. Něco jako po tom minulém srazu, když jsem pak někde zaslechl začátek Money for Nothing, což je jinak krásná kytarová fintička, tak jsem utíkal...
Mám doma na LP od Progressu 2 jak Dialog s vesmírem, tak i Třetí knihu džunglí, ale když to jde si to za skutečně přijatelný obnos stáhnout hotové ve Flacu, tak ta možnost pustit si to kdykoli a kdekoli v jinak těžko dosažitelné kvalitě je k nezaplacení.
Tak jak píše lokomitivní depo, puštění klasické desky nebo pásku je určitý obřad vyžadující i jisté manuální schopnosti, protože např.nechte někoho mladšího/neznalého jen tak bez přípravy zavést pásek v kotoučáku
Ten obřad tomu dává to kouzlo, kdy člověk musel k poslechu hudby udělat víc než jen naklikat složku a jak píše TLU, to se pak dá sednout a poslechnout si celou desku, když už si s tím člověk dal tu práci. Dnes se vybírají jen části, málokdo si dnes umí poslechnout celou desku najednou. Ono je ale fakt, že na rozdíl od CD klasické LP trvá zhruba jen těch 40 minut, kdy je člověk ještě schopen koncentrace.
Takže poslech na těch krásných starých strojích je podobný jízdě ve veteránu - není to tak pohodlné jako nové auto, bývá tam zima nebo horko, drncá to, je to hlučné, pomalé a musí se kolem toho pořád něco dělat, ale ten zážitek...
.

[Petr.116]

... puštění klasické desky nebo pásku je určitý obřad vyžadující i jisté manuální schopnosti, protože např.nechte někoho mladšího/neznalého jen tak bez přípravy zavést pásek v kotoučáku
Ten obřad tomu dává to kouzlo, kdy člověk musel k poslechu hudby udělat víc než jen naklikat složku a jak píše TLU, to se pak dá sednout a poslechnout si celou desku, když už si s tím člověk dal tu práci. Dnes se vybírají jen části, málokdo si dnes umí poslechnout celou desku najednou. Ono je ale fakt, že na rozdíl od CD klasické LP trvá zhruba jen těch 40 minut, kdy je člověk ještě schopen koncentrace.
Takže poslech na těch krásných starých strojích je podobný jízdě ve veteránu - není to tak pohodlné jako nové auto, bývá tam zima nebo horko, drncá to, je to hlučné, pomalé a musí se kolem toho pořád něco dělat, ale ten zážitek...
.

Hezky řečeno ... Dokonce mám pocit, že ten krásný pocit je vnitřní kompenzace za to, že jsme si to zasloužili. Opravili jsme to, vyladili a pustili ... a technika se odvděčila svou roztomilostí.

Obdobně já cítím velký rozdíl mezi tím, kdy jsem si POUZE šel něco koupit a nebo SI TO UDĚLAL ... to taky dává člověku ten pocit vítězství nad hmotou a pocit seberealizace ... Teď to prožívám při poslechu z nových reprobeden ...

K Tvému pěknému vyjádření: jednou jsem si povídal s jedním moc príma prodejcem vinylů v Praze na Letné (Seiko ví, o kom nluvím) a on mi líčil návštěvu známého, který koukal a jeho točící se kotoučák (asi ho před tím neviděl) a ptal se :
"Co to je ?"
Odpověď zazněla "Magnetofon a ne ladejaký ..."
Reakce návštěvy : " ... proboha, taková bedna (byl to SONY TC 377 tuším) - to já si pouštím muziku z malého notebooku ..."
Odpověď hostitele : "Piješ kafe, OK ... Já Ti uvařím kafe, nechám Tě tu v klidu a Ty si sedni a chvíli koukej a poslouchej ..."

za chvíli přišel a chlap říká : "Měl jsi pravdu ... už jen pohled na ty točící se cívky je takový uklidňující a pěkný ... takový sexy ... To v tom počítači není ..."
Hostitel : "Vidíš ... a divil ses mi ..."

[TheLastUnicorn]

Smyslem mýho příspěvku nebyla nějaká polemika o srovnávání analogu a digitálu. Myslím, že tyhle otázky máme tady dávno zodpovězený. Teď se přikloním k tomu, co napsal Petr ohledně toho prodejce vinylů v Praze. Ano, když v klidu poslouchám, rád se koukám na točící se LP desku, nebo kotouče v magneťáku. Má to svý kouzlo stejně, jako podsvícený ručkový budíky, nebo analogová stupnice u tuneru nebo receiveru. Slušný zvuk, dobrá muzika a příjemná atmosféra. To je ono...
DAT-ka, ačkoliv ji již můžeme zařadit mezi vintage, je jen další anonymní krabice s displayem, ale bez duše.

[Seiko]

Mám doma na LP od Progressu 2 jak Dialog s vesmírem, tak i Třetí knihu džunglí, ale když to jde si to za skutečně přijatelný obnos stáhnout hotové ve Flacu, tak ta možnost pustit si to kdykoli a kdekoli v jinak těžko dosažitelné kvalitě je k nezaplacení.

Zrovna u těchto dvou titulů bych vůbec nedigitalizoval, tyhle desky nebyly zvukově žádný zázrak. Akorát bych přemýšlel, zda kupovat flac, nebo si koupit v bazaru vydání na CD. Ale to už každého věc...

S Marianem i Igorem souhlasím, akorát bych ještě dodal, že z LP (myšleno původní nečeská vydání) hraje muzika mnohdy o dost lépe, neb se na nich nevyřádil loudness-war.

[Petr.116]

Mám doma na LP od Progressu 2 jak Dialog s vesmírem, tak i Třetí knihu džunglí, ale když to jde si to za skutečně přijatelný obnos stáhnout hotové ve Flacu, tak ta možnost pustit si to kdykoli a kdekoli v jinak těžko dosažitelné kvalitě je k nezaplacení.

Zrovna u těchto dvou titulů bych vůbec nedigitalizoval, tyhle desky nebyly zvukově žádný zázrak. Akorát bych přemýšlel, zda kupovat flac, nebo si koupit v bazaru vydání na CD. Ale to už každého věc...

S Marianem i Igorem souhlasím, akorát bych ještě dodal, že z LP (myšleno původní nečeská vydání) hraje muzika mnohdy o dost lépe, neb se na nich nevyřádil loudness-war.

Tady je taková lehká sumarizace toho šíleného fenoménu http://en.wikipedia.org/wiki/Loudness_war

[TheLastUnicorn]

No jo, to je věc, která je mezi lidma pohybujícíma se kolem hifi naprosto známá. Nikdo vlastně neumí vysvětlit k čemu je to dobrý. Že člověku hlasitá nahrávka zní na první poslech dobře nemusí být tak celkem pravda. Komprimovaná dynamika by mohla být přínosem při poslechu v hlučným prostředí...třeba v nějakým předpotopním dopravním prostředku. Jinak tedy nevidím problém si prostě otočit volume doprava.